Nikael - Archanděl smrti

Byl prvorozeným mezi anděly. Zrozen ze světla, které neznalo stín, a věrný řádu, jenž vládl nebesům od věčnosti. Ale i světlo může oslepnout a Nikael to poznal dřív než ostatní.

Viděl, jak se čistota mění v pýchu a spravedlnost v rozsudek. Viděl, jak nebe káže o věčnosti, ale popírá samotný smysl života - konečnost. A tak se postavil proti řádu, který odmítal přijmout, že i smrt je součástí bytí.

Když přišel čas volby, každý anděl měl přijmout svůj věčný aspekt: světlo, víru, pravdu… A Nikael si zvolil Smrt. Ne z pohrdání životem, ale z úcty k jeho ceně. Řekl, že bez smrti by nebyl zrod, bez konce by nebyl význam - že dokonalost bez pomíjivosti je prázdná.

Za tu volbu byl proklet. Jeho jméno bylo vymazáno z nebes, jeho křídla spálena svatým ohněm. Padal z výšin, ale ne v hanbě — padal s klidem, protože pochopil to, co nebe i peklo odmítly.

A tehdy se vesmír zachvěl. Mezi říší světla a propastí temnoty se otevřela trhlina - brána, která se stala Lymerií. Ne zemí, ale rovnováhou, kde světlo a stín sdílí stejný dech.

A od té chvíle se šeptá, že Nikael nestál ani po boku nebe, ani v náruči pekla. Stal se poutníkem mezi světy, nositelem Smrti a Strážcem rovnováhy.

Nikael. Padlý anděl, který si zvolil Smrt, aby pochopil život - a tím rozdělil samotné nebe.