Zrození Lymeria

Na počátku nebylo nic.

Žádné nebe, žádná země, žádný čas. Jen ticho…  nekonečné a prázdné, tak hluboké, že se samo bálo vlastního hlasu.

A z toho ticha se zrodilo Světlo. Bylo čisté, dokonalé, a ve své dokonalosti osamělé. Tak dlouho zářilo do prázdna, až stvořilo svůj vlastní odraz - Stín. Zpočátku byli jedno, dvě strany téže existence. Ale jak rostla jejich síla, začali se od sebe vzdalovat - Světlo chtělo tvořit, Stín chtěl pohlcovat.

Když se jejich síly střetly, z té srážky zahořela první jiskra života. 

A z ní se zrodil svět, který později dostal jméno Lymeria.

Lymeria byla krásná a děsivá zároveň. Zrodila se z chaosu, ale dýchala rovnováhou. Hory se zvedly z popela, moře naplnila krev bohů a obloha se rozzářila zbytky světla, které Stín nepozřel.

Bohové, kteří z té jiskry povstali, nebyli jednotní. Každý nesl kus světla i stínu a každý toužil po vládě. Z jejich sporů se zrodila Válka Stvoření, která trvala tisíciletí a roztrhla nebesa napůl.

Když poslední z bohů padl, zůstalo po nich jen pět velkých říší - světy lidí, elfů, trpaslíků, a prastarých stínů. Země byla zlomená, ale žila. A z prachu bohů povstali první andělé.

Ti, kteří přišli po nich, věřili, že svět je darem. Nevěděli, že je to vězení. Každé zrnko písku, každý paprsek světla nese v sobě část božské kletby - věčný cyklus zrození a pádu.

A právě v tom světě, mezi nebem a peklem, mezi světlem a stínem, se zrodil první z andělů, který si uvědomil pravdu.

Jeho jméno bylo Nikael. 

A jeho pád měl změnit všechno, co kdy bylo napsáno.

Tak začala éra Lymeria.