Minorath - Odlévač duší

„Duše nehoří v ohni, pokud se sama nerozhodne shořet.“

Kdysi dávno, v době, kdy se hory ještě třásly ozvěnou Velké války, prasklo srdce světa. Země se rozlomila a pohřbila celé sídlo trpasličího klanu hluboko pod kamennou kůrou. Ti, kteří přežili, už nikdy nezahlédli světlo dne - a tak se zrodil klan Tharn-Dur, zapomenutá větev trpasličího lidu.

Zatímco ostatní trpaslíci uctívali kov a runy, Tharn-Dur se naučili naslouchat šeptání mrtvých.

Pod horami, kde se kámen mění v kost a železo v popel, objevili něco, co ostatní považovali za kletbu - Plamen duše. Byl to zbytek z božského ohně, který kdysi stvořil samotnou Lymerii. A právě tam se zrodilo jejich umění: Odlévání duší.

Minorath byl jedním z mála, kdo dokázal slyšet duši ještě předtím, než zhasla. Říkalo se o něm, že jeho kovadliny zpívají hlasy mrtvých. Když koval zbraň, nešlo jen o železo a oheň - bylo to spojení života, smrti a vůle. Každé jeho dílo mělo v sobě mysl, emoci nebo vzpomínku.

Některé meče šeptaly jména padlých. Jiné křičely v boji, jako by cítily bolest. A ty nejmocnější… odmítaly nového pána, dokud si jej samy nevybraly.

Trpaslíci z povrchu je začali nazývat Prokletými kováři. Říkali, že to, co dělají, je rouhání - že poutat duši k železu znamená urážet samotný řád světa. Ale Minorath věděl, že svět už dávno žádný řád nemá. Že světlo i stín jsou jen dvě tváře té samé moci.

A tak dál odléval.

Zbraně, které dýchaly.

Zbroje, které šeptaly sny svých nositelů.

A v hloubi hory, uprostřed ticha, které pamatuje konec bohů, se stal legendou, kterou znají jen ti, kdo se nebojí poslouchat ozvěnu mrtvých.